GOLEM (18.-21.10.2012)

Golem_m

Bylo-li počasí na Drakovi excelentní, tentokrát, na Golemovi, to bylo ještě lepší. Krásnější loučení s chatou u Huťského vodopádu jsme si asi nemohli přát.

Akce GOLEM měla oproti minulým akcím několik drobných změn a současně byla koncipována v duchu návaznosti všech předchozích společných víkendovek tak, aby byla jejich důstojným vyvrcholením a předehrou pro další akce v rozšířeném počtu a v jiných prostorách.

Stejně jako vždycky předtím se i tentokrát vytáhl mistr kuchařský Michal a způsobil tak další přírůstky tukových zásob všem účastníkům.

Až na drobnou výjimku způsobenou nepříznivými okolnostmi v daňové správě, jsme se sešli všichni už ve čtvrtek večer.

Po prvním bodu programu, kterým byla oslava Lukáškova svátku, jsme seznámili všechny děti s legendou o Golemovi.

Seznámení proběhlo částečně přednáškou s vysvětlením, jak se mohl dostat Golem z půdy Pražské synagogy do Krkonoš, částečně čtením pověsti v podání Karla,

to vše podbarveno hudbou z kytary Staníkovi.

Děti si druhý den ráno po snídani vyzkoušely novou, dosud nepoužitou, interiérovou hru. Proběhl totiž turnaj dvojic v mini florbalu:-)

Hokejky nám nahradily pantofle,

branky byly vytvořeny z taburetek :-) ,

ale atmosféra byla chvílemi jak na finále Ligy mistrů.

Nakonec vyhrála dvojice nejstaršího s nejmladším, a to Dáda s Vašíkem Št.,

na druhém místě Tonda s Lukášem a třetí Kačka s Vašíkem Šm.

Co rozhodně nevyhrálo, byla kolena všech účastníků, z nichž některá doslova „hořela“.

:-)

Dle tradice proběhlo mnoho dalších interiérových her, bohužel se nenašel nikdo, kdo by se chopil fotoaparátu. Na druhou stranu, většina disciplín byla zachycena na fotkách z minulých let..

Páteční excelentní počasí jsme využili k pobytu na nedalekých loukách kolem naší kešky, kterou jsme tak i vysušili a bohužel díky skleróze dočasně částečně znehodnotili vyndáním zápisníku, který tam bude muset vrátit Karel, cestou z chalupy.

Slunce pálilo a na některé padla vyslovená lenora

zatímco jiní si hráli s dětmi, což vyvrcholilo tím, že Vašík Št. našel v lese kámen se znakem Davidovi hvězdy.

Okamžitě tak zaujal všechny badatele,

kteří pak společně pod kamenem našli dopis v hebrejském písmu,

a pomocí moderní techniky a wikipedie se jej společně, pod vedením Jebky, jali luštit.

Po zhruba půl hodince objevili, že dopis skrývá toto sdělení:

                                    „Pro toho kdo zlo nepáchá a vírou nahrazuje beznaděj,                                                                 v mohyle kamenné je skryt, život toho, jež byl žití zbaven.“

Kamenných mohyl bylo v okolním lese mnoho, takže hurá do pátrání.

Jen ještě odválet několik „sudů“ pro lepší náladu

a už k nejbližší mohyle a hledat!

Hledaný předmět však skrývala až mohyla další, označená opět Davidovou hvězdou!

Ukrývala na první pohled nezajímavé poleno,

z něhož se děti rozhodly schovat si drát (všechno se hodí),

a zbytek dřeva zahodily z kopce.

Při dotyku se zemí se ale dřevo rozskočilo vedví a vykulilo se z něho cosi lesklého. Většina děcek se vrhla z kopce za mizejícím předmětem.

Po chvíli pronásledování se vracela vítězně na kopec.

Šém, čili Golemův život, byl objeven!

Michal mezitím potvrdil svou roli kuchaře a zašátral v okolním roští :-)

Děti posléze prohledávaly další kamenné mohyly, z nichž jedna se jevila jako vchod do podzemních chodeb,

a nevzdávaly se v naději, že ještě něco neobjeví, část z nich dokonce doufala v nález Golema.

Jenže tento okamžik byl ještě na hony vzdálen a nevyšel ani Markétčin pokus položit Šém na zem s nadějí, že se rozkutálí směrem, kde je Golem ukryt!

Vrátili jsme se tedy na základnu, prohlédli si pouzdro v němž byl ukryt Šém

i Šém samotný

a pak už jsme se věnovali oblíbeným interiérovým zábavám.

Těmi jsme si krátili čas

při čekání na rodinu

Kohoutovic

i se Švárou a s Julií.

A čekání to bylo dlouhé

protože Kohoutíci, věrni své pověsti brzdy útvaru,

měli zpoždění pouhých 26 hodin, proti plánu příjezdu!

:-)

Pak už vynikající bramboráky k večeři,

které stejně jako na táboře byly ozdobou jídelníčku.

Po příjezdu opozdilců už jen stručné zopakování legendy pro Honzíka a Julii, doprovázené výukou „Písně strašlivé o Golémovi“ a pak hají dadý, zítra nás čeká těžký den a nález Golema!

Ráno snídaně a pak pokerový turnaj pro zahřátí mozkových závitů

jako vždy pod vedením monstrózního krupiéra Jebky.

Vítězstvím v turnaji se může pochlubit Bětuška, která tak získala 50,- Kč. Druhé místo obsadil Matěj, třetí byl tuším Tonda a čtvrtá, první bez vyhraných peněz, Markétka.

Pak už ovšem nadešel odjezd auty na REZEK

a oběd v restauraci,

kde to sice dlouho trvalo,

ale pak to stálo za to.

Po nacpání se

a vyhřátí se na sluníčku

jsme konečně vyrazili na cestu za hledáním Golema. Restaurace snad nemohla mít pro tento účel vhodnější název.

První fáze byl přesun po silnici.

Pak jsme odbočili po staré cestě směr sedlo pod Dvoračkami a děti začaly nacházet obálky s úkoly.

Cesta byla díky plnění úkolů veselá,

ale dlouhá.

Všichni se snažili plnit zkoušky s maximálním nasazením,

až konečně objevili, spolu s jedním z úkolů

část mapy, která naznačovala místo, kde je možná ukryt Golem.

Jenže půlka mapy nestačí

tak výprava pokračovala dál

až se dostalo i na svačinu

což uvítal zejména Standa, který jí do té doby nesl v batohu na zádech,

po svačině pokračoval už jen s nesundatelnou zátěží na břiše :-)

Po dalších několika stech metrech a oblíbeném úkolu hromadného ječení,

měly děti za úkol vymyslet nějakou disciplínu pro tatínky

po hodu „morčetem“, což byl kámen s zrzavými vlasy

následovala Markova „volenka“ při níž provedl všechny ostatní tatíky v polce

i ploužáku :-).

Pak si, znovu děti, zahrály sami na Golemy.

Nedlouho nato našly další dřevěné pouzdro označené opět Davidovou hvězdou a v něm

druhou část mapy.

Když děti zběžně prohlídly mapu, vydali jsme se na prudký sestup lesem

a se zastávkou na známém mostku

jsme se téměř za tmy

vrátili do naší domovské chaty.

Děti daly hlavy dohromady, rozluštily mapu, a tak jsme se znovu oblékli

a ještě plni humoru

jsme vyrazili do tmy hledat Golemův hrob.

Nosičem Šému a oživovatelem Golema byl tajným hlasováním vybrán Dáda, zástupcem byl dílem hlasováním, dílem náhodou určen Tonda.

Dole na parkovišti pod chatou děti nafasovaly svíčky

a tento strašidelně působící průvod vyrazil podle mapy lesní cestou k místu,

které již několik století ukrývalo tělo Golema.

Golemův „hrob“ jsme skutečně po několika minutách objevili.

Některé děti začaly pomalu ztrácet nervy, což upřímně řečeno, vzhledem k atmosféře lesních stínů a mihotavého světla svíček, nebylo divu :-)

Po otevření úkrytu atmosféra mezi dětmi ještě zhoustla,

Baruška ječela, někteří pištěli, Kristýnce ruply nervy a vrátila se od hrobu zpět na cestu.

Ovšem to ještě zdaleka nebylo vyvrcholení.

Dáda vylovil z kapsy šém a vložil jej do jamky v Golemově čele. Oči, nos a ústa Golema se rozzářily

některé děti zalapaly po dechu. Všichni jsme pozdravili Golema a „ŠALÓM“ se rozlehlo ztichlým lesem.

Vytřeštěné oči menších dětí i rádoby silácké poznámky dětí větších, při pohledu na ožívajícího Golema, jsou nezapomenutelné.

Po několika desítkách vteřin se tělo Golema lehce otřáslo a ve stejný okamžik se v lese nad místem, kde se v kruhu objevitelů probouzel po staletích spánku tajemný Golem, objevila silná záře a v ní se zjevil duch, ostražitý Strážce Golema, který v tmavé kápi gestikuloval nataženými pažemi tak, aby nás od místa nálezu odehnal .

V tu chvíli se spustil příšerný jekot a nastal neřízený úprk, blížící se naprosté panice :-)

Strach menších dětí násobilo kvílení větších dětí a celé dohromady to bylo prostě

F Á Á Á K T    H Ú Ú Ú S T Ý Ý Ý

:-)

Škoda, že jsme v tom chaosu, zapomněli vyfotit ducha!

Po té co jsme doběhli do chaty

a přepočítali všechny děti se pro rozptýlení rovnou přešlo do večerní zábavy,

kde prvotní živou hudbu vystřídaly po několika hitovkách

reprodukované písně

a mohutný taneční rej

se zapojením frkaček, balónků,

konfet

i tatínků :-)

Mistr kuchařský mezitím připravil hromady palačinek,

na které jsme se pak všichni s chutí vrhli,

a byly meruňkové a jahodové,

a medové

a kakaové.

tatínkové kmitali v roli pikolíků

a servírek,

dozoru, či jiných orgánů  :-)

Po večeři proběhla pyžamová párty s promítáním fotek, aby se dětem oživil obraz ležícího Golema :-)

Pak už byl rozchod do postýlek a tatíci museli chvíli děti uklidňovat, aby byly ochotny usnout.

Potom jsme se chvilku snažili o večerní program dospělých,

což se dařilo jen pár okamžiků,

a skončilo, poslední roky již tradičně,

velice neslavně.

:-)   :-)

Druhý den ráno proběhla hra „o křesla“,

která má mezi dětmi dlouhodobou popularitu.

Potom jsme se oblékli a vyrazili za denního světla na inspekční prohlídku místa,kde jsme večer v panice opouštěli Golema.

A na místě zjistili, že Golem zmizel.

To rozhodně nepřidalo dětem na jistotě.

Obzvlášť, když na místě kde se v noci zjevil duch, našly velké rozryté stopy

Část dětí zůstala raději na cestě a jen se nejistě rozhlížela kolem :-)

Zbytek dětí se vydal po stopách, aby zjistily zda Strážce Golema odvedl jinam a znovu uspal tak, aby zůstal skryt lidstvu další stovky let,

nebo zda Golem, jemuž jsme v panice nevyjmuli Šém, někde sám běhá po okolí.

Tuto záhadu jsme ovšem nedořešili, protože víkend se pomalu blížil ke svému závěru.

Takže jsme se vrátili k chajdě a provedli závěrečné společné focení

Po něm jsme se najedli, zabalili, rozloučili a rozjeli do svých domovů.

Akce GOLEM je minulostí, vzpomínky na něho a na všech sedm akcí pořádaných na Huťáku, ale dětem i nám zůstanou.

Tak ať žije S Tebou mě baví svět jaro 2013, na zatím neznámém místě!

Mějte se krásně a na jaře na viděnou.

PS: Za to, že všichni ujeli a nechali mi možnost sám uklidit kuchyň všem tatíkům děkuji :-(

Za pomoc při této operaci pak děkuji Markétce, Mírovi, Dádovi a Barušce, bez jejichž zapojení do práce bychom dorazili domů ještě o hodinu až dvě později :-)

PPS: Na Staníkovo mimořádné přání z komentáře doplňuji umělecký snímek mé vany na sluníčku. Původně jsem měl v úmyslu vás tohoto otřesného zážitku ušetřit :-)

4 komentáře u GOLEM (18.-21.10.2012)

  1. Standa napsal:

    Díky za super komiks :)

    A aby to bylo fér, navrhoval bych doplnit:

    Zatímco v údolí bylo hnusně a pršelo, tady bylo tak neskutečně krásně a vedro, že jsme byli svlečeni do půli těla.

    … a k tomu připoj svoji fotku, kde jsi byl nahoře „bez“ a je vidět tvoje vana. ta tam prostě chybí, když už jsi tam dal moje „umyvadýlko“ :)

  2. Petr K napsal:

    Já rozhodně nesouhlasim s PS a už vůbec ne se silíkem za PS vyjádřeným pocitem ublíženosti. Kuchyňi několik z nás uklízelo, mylo nádobí a rozřazovalo ho do skříněk, neřikám, že byla dokonale uklizená, ale rozhodně jsme se na to nevykašlali.

    • Sepuk napsal:

      Kuchyň byla zacákaná omastkem a kečupem, zbyl tam kastrol s připečenou masovou směsí, sporáky byly zalepené jakýmsi sajrajtem, ve skříňkách bylo veskrze pusto, nádobí i příbory nerozděleny, několik neumytých drobných kousků, na podlaze smetiště nacucané vodou, nevysypané koše a část jídla v lednicích… Jinak super úklid.
      Díky hoši :-)

      • Petr Š. napsal:

        Umím si to představit. Ten konec je blbej vždycky, každý kouká rychle vypadnout a na posledního zbyde černej Petr. Samozřejmě, že je to Mirek, poněvadž ten chatu přebírá, tak ji vrací. Za sebe bych navrhoval jasně stanovit služby v kuchyni na každý den (spíš na každé jídlo) předem. Každý by měl kuchyň umýt se vším všudy(včetně sporáku a hrnců), aby to nezbylo na závěrečný úklid. A na závěrečný úklid by taky měla být přiřazená služba předem. Jinak se do toho nikdo nehrne a čeká se na to, kdo se toho ujme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *